Voroplavba na Malši

Kdo zná jihočeskou Malši, říčku zvící asi tak Botiče po mírném dešti, nebude mi nejspíš věřit, nicméně je to tak: I tudy se až do druhé světové války plavily vory!

(Pokračování textu…)

Co byly spolky

Člověk sám sebe vnímá dvěma způsoby. Cítí se jako JEDINEC a zároveň je i součástí SPOLEČENSTVÍ, jímž je rodina, rod, národ, společenská třída apod.

(Pokračování textu…)

STO LET VĚRNOSTI plaveckému kostelíku

KOSTELÍK NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V PODSKALÍ – kostelík vltavských plavců – má nejen zajímavý vznik, ale je také pomníkem tvrdého života, vřelého srdce zdravého citu a věrné příchylnosti všech dobrých lidí, kteří prožili své životy v jeho dohledu a kteří se tam často utíkali se svými lidskými radostmi a těžkostmi pro ochranu, útěchu i sdělení radosti. Všem je tento kostel svědkem staré podskalské slávy i krušného života těch, jimž „řeka – živitelka“ dávala živobytí, ale také smrt, jimž dávala, ale také brala.

(Pokračování textu…)

VLTAVAN a VYŠEHRAD – osudy dvou blízkých spolků

V roce 2008 si připomínáme, že již uplynulo 135 let od založení a 55 let od zániku Občanského podpůrného spolku Vyšehrad.

(Pokračování textu…)

Řeč starého Podskalí

Výrazivo spojené s prací na vodě bylo součástí mluvy všech, kteří žili roztroušeně podél celého toku Vltavy a jejích přítoků a zabývali se voroplavbou a řemesly s ní spojenými. V jednom území, na tu dobu poměrně dosti rozlehlém, však byli tito lidé odpradávna soustředěni. Tvořili samostatnou obec a jejich řeč se stala běžně užívaným jazykem i pro všechny ostatní místní obyvatele. Tímto místem bylo pražské Podskalí. Tam mluva lidí byla nejen profesním slangem, ale i teritoriálním nářečím.

(Pokračování textu…)