Co byly spolky

Člověk sám sebe vnímá dvěma způsoby. Cítí se jako JEDINEC a zároveň je i součástí SPOLEČENSTVÍ, jímž je rodina, rod, národ, společenská třída apod.

V historii lidstva šlo obvykle o organizovanou vojenskou obranu území či ozbrojený útok vůči sousedovi, nebo to byl zápas o hospodářskou a politickou moc. Veřejné ústní i písemné vyhlášení nějaké aliance v panovnických a státních smlouvách bylo demonstrací síly a sloužilo k zastrašení protivníka. Tajné, utajované sdružování se téměř vždy znamenalo přípravu na uskutečnění nějaké změny ve společnosti. V moderní době sdružování se dostalo i jinou tvář.

V 19. století se u nás tvořila nejrůznější občanská společenství. Po vydaní tzv. Shromažďovacího zákona ze dne 15. listopadu 1867 se začalo ve společnosti lavinovitě šířit spolkové hnutí. Vznikající celky se nejčastěji nazývaly Spolek, Jednota, Sdružení, Společenstvo, Svaz, Sbor, Obec, Beseda, Klub, Organizace.

Vnějšími znaky jejich existence byly: shromažďovací místo (byl to obvykle místní hostinec nebo šlo o vlastní či dlouhodobě pronajaté objekty); úředně schválené stanovy (dodržovaly se i nepsané zvyklosti a obyčeje); volené představenstvo, které řídilo činnost a kontrolovalo jak se vybírají členské příspěvky. Spolky měly většinou svůj slavnostní kroj; pořizovaly si a slavnostně světily své prapory, pořádaly veřejná vystoupení a průvody, také různé společenské a kulturní jednorázové akce s účastí veřejnosti. Existovala družba s jinými spolky. Doklady o tom všem nalézáme i v archivních materiálech našeho Spolku Vltavan v Praze. A to již od jeho založení dne 11. června 1871.

Vnitřní pohnutky ke spolkovému sdružování jsou názorně vidět v přehledu korporací s nimiž náš spolek Vltavan v Praze v roce 1931 spolupracoval. Šlo o proklamaci ideí národní identity (Spolek sv. Václav), nebo sociální a národní příslušnosti (Spolek Baráčníků Vyšehradsko-Podskalských a další jednoty Baráčnícké), také o projev místní přináležitosti (Občanský spolek Vyšehrad). Hlavně to ale odráželo společné činnosti. Ty byly osvětové, vzdělávací a charitativní (Matice školská, Vzdělávací beseda Motýl, Vzděl bes. Havlíček, Vzděl. bes. Vojan, Klub za starou Prahu). Také pěvecké (Pěvec. spolek Hlahol, pěv. spol. Škroup, pěv. spol. Lukeš). Často sportovní (Jednota Sokol, Klub cyklistů Vpřed, Český veslařský klub, Veslař. klub Slavia, Veslař. klub Blesk, Český Yacht Klub, Svaz kanoistů. Nechyběly spolky branné a vojenské (Spolek domobranců, Českí obec střelecká, Střelecká župa Riegrova, Ozbrojená jednota hl. m. Prahy, Jednota legionářů, První sbor záložníků, Spolek pražské Děti pěšího pluku 28, Čsl. Obec bývalých námořníků). Spolek Vltavan spolupracoval s velikým množstvím spolků profesních, jímž sám také byl. Šlo o spolky živnostenské, řemeslnické, dělnické a to nejen z Vyšehradu a Podskalí, ale z celé Prahy, středních Čech, Československé republiky. Mezi spolky podpůrné sám patři, stejně jako jeho bratrské spolky v Davli, Štěchovicích a Purkarci.

Mnozí členové Vltavanu v Praze působili zároveň i v jiných spolcích a chtěli, aby jejich korporace vzájemně spolupracovaly. Z toho nepochybně vznikla ta široká korespondence a také tradiční spoluúčast na nejrůznějších akcích.