Za starých časů byla voroplavba a obchod s dřevem v plném rozmachu po obou březích naší řeky živitelky Vltavy. Původně se obchodovalo hlavně v Podskalí, kde se určovalo a vybíralo clo na celnici zvané Výtoň. Název vznikl z toho, že se zde z každé vorové tabule vytínaly kmeny a jimi se platilo. Později obchod s dřevem probíhal také na Smíchově a v Podolí.
Když se někdo chtěl dostat z Podskalí do Podolí a do Braníku, nebo obráceně, musel absolvovat cestu k Vyšehradské skále různými uličkami, protože nábřeží v té podobě jak ho známe dnes neexistovalo. Okolo skály se musel nechat za příslušný poplatek dopravit převozníkem, který zde měl svůj dům. To mohli dělat pouze pěší. Pro povozy bylo spojení s Podolím a Braníkem možné pouze silnicí vedoucí hlavní Vyšehradskou třídou nahoru do pevnosti a pak za Táborskou bránou se jelo dál do pankráckých polí. Odtud se pokračovalo silně svažitou cestou zpět k říčnímu břehu. „Cesta byla přístupna pouze povozům dobrým potahem opatřeným“, říkávalo se. Tato situace dosti vadila obchodu. Vždyť z výše uvedených obcí se do Starého a Nového Města pražského dodávaly ryby, zelenina, ovoce, významným obchodním artiklem byl i stavební kámen. Lodní doprava s nutným nakládáním a vykládáním, stejně jako přeprava zboží povozy přes vyšehradskou pevnost, byly velmi zdlouhavé.
Na přelomu 19. a 20. století se tedy pro další rozvoj předměstských obcí Podolí a Braníku jevilo jako naprosto nezbytné prolomit Vyšehradskou skálu tunelem a vybudovat nábřeží pro silniční dopravu i pro pěší. S ražením tunelu, který není přímý, ale stáčí se v mírném oblouku, se začalo 26. května 1902 spolu s výstavbou nábřežní zdi a silnice. V té době již probíhal útlum dřevařských a plaveckých řemesel a začínal zánik původního starého Podskalí, které dnes již známe jen z fotografií.
Projektantem celé stavby byl ing. Vilém Dvořák. Především z podolské strany byla skála velice tvrdá a podle dostupných údajů z té doby muselo být pro její narušení použito 4000 dynamitových patron. Pro odvádění pramenů, které vyvěraly ze skály, bylo nutno zřídit odvodňovací štolu. Vyzdívka stěn byla velice pečlivě prováděna z tesaných pískovcových kvádrů a ty byly podvrstveny asfaltem a betonem. Překážkou stavby, mimo vlastních technických problémů, se také ukázaly být námitky ctitelů staré historické Prahy, že stavbou tunelu bude narušen pohled na památný Vyšehrad. Nakonec se řešení našlo a obavy byly otupeny slibem, že oba portály tunelu budou upraveny do romantické podoby středověkého cimbuří, což se stalo.
O Vyšehradské skále existují mnohá lidová vyprávění a staré pověsti. Pod skálou je hluboká tůň, v té prý sídlí vyšehradský vodník. V dobách panování kněžny Libuše prý byla v Čechách hojnost zlata a stříbra, velké kusy ryzích kovů byly přiváženy na Vyšehrad a kněžna je ukládala do hluboké jeskyně ve skále, kde je prý střežil statný lev. Měly být vyzvednuty až kdyby v České zemi nastaly zlé časy. Nic z toho ovšem stavba tunelu neodhalila, nepotvrdila. I když mnozí stále věřili, že kdyby se třeba razilo někde vedle, nějaké poklady by se možná našly …
Největší objem stavebních prací na ražbě tunelu a výstavbě nábřeží byl proveden v roce 1903. Připomeňme si několik čísel. Za tento rok bylo vytěženo 2000 kubíků tvrdého a měkkého materiálu, zřízeno 490 jímek, 250 štětových stěn, spotřebováno celkem 1120 kubíku betonu, vyzděna plocha 10 tisíc metrů čtverečních zdiva a položeno 506 metrů čtverečních krycích desek. Tunel měl byt i s podolskou silnicí odevzdán veřejnosti 26. listopadu 1904. Nakonec tunel, dlouhý 34 metrů a široký 9 metrů byl uveden do provozu jen s malým zpožděním, 11. prosince 1904.
Díky této stavbě, z dnešního pohledu poměrně drobné, došlo k nebývalému rozvoji obcí Podolí a Braníku. Staropražané nakonec také vzali tunel na milost. Pro lidi žijící v Podskalí však tunel s celou jižní částí nábřeží znamenal další životní nejistotu. Nová stavba se napojila na již dříve vybudované nábřeží mezi Železničním a Palackého mostem. Tím se v této části pobřeží urychlilo bourání plaveckých domů a ohrad s dřívím. Podskaláci ztráceli práci. Modernizaci musel ustoupit i hostinec „U Hejduků“, ve kterém byl v roce 1871 založen náš staroslavný spolek Vltavan. To dnes připomíná pamětní deska na domě č.p. 405 na Rašínově nábřeží, kterou tam spolek na oslavu 135 let svého trvání nechal umístit.
V roce 1982, tedy 80 let od zahájení výstavby, musel Vyšehradský tunel a přilehlý skalní masiv projít generální opravou. Během dlouhé dopravní výluky se pro pěší používaly motorové lodě DP hl.m. Prahy, na kterých sloužili i mnozí členové spolku Vltavan. Plulo se mezi Výtoní a Yacht klubem v Podolí. Od této opravy slouží Vyšehradský tunel bez dalších velkých problémů dodnes. Je nadále velmi důležitou součástí městského komunikačního systému.
Použity informace z internetového článku (2002) Josefa Hrubeše.
