KOSTELÍK NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V PODSKALÍ – kostelík vltavských plavců – má nejen zajímavý vznik, ale je také pomníkem tvrdého života, vřelého srdce zdravého citu a věrné příchylnosti všech dobrých lidí, kteří prožili své životy v jeho dohledu a kteří se tam často utíkali se svými lidskými radostmi a těžkostmi pro ochranu, útěchu i sdělení radosti. Všem je tento kostel svědkem staré podskalské slávy i krušného života těch, jimž „řeka – živitelka“ dávala živobytí, ale také smrt, jimž dávala, ale také brala.
Rubrika: Historie
VLTAVAN a VYŠEHRAD – osudy dvou blízkých spolků
V roce 2008 si připomínáme, že již uplynulo 135 let od založení a 55 let od zániku Občanského podpůrného spolku Vyšehrad.
Celý příspěvek „VLTAVAN a VYŠEHRAD – osudy dvou blízkých spolků“
Řeč starého Podskalí
Výrazivo spojené s prací na vodě bylo součástí mluvy všech, kteří žili roztroušeně podél celého toku Vltavy a jejích přítoků a zabývali se voroplavbou a řemesly s ní spojenými. V jednom území, na tu dobu poměrně dosti rozlehlém, však byli tito lidé odpradávna soustředěni. Tvořili samostatnou obec a jejich řeč se stala běžně užívaným jazykem i pro všechny ostatní místní obyvatele. Tímto místem bylo pražské Podskalí. Tam mluva lidí byla nejen profesním slangem, ale i teritoriálním nářečím.
Zrod Vyšehradského tunelu a začátek zániku starého Podskalí
Za starých časů byla voroplavba a obchod s dřevem v plném rozmachu po obou březích naší řeky živitelky Vltavy. Původně se obchodovalo hlavně v Podskalí, kde se určovalo a vybíralo clo na celnici zvané Výtoň. Název vznikl z toho, že se zde z každé vorové tabule vytínaly kmeny a jimi se platilo. Později obchod s dřevem probíhal také na Smíchově a v Podolí.
Celý příspěvek „Zrod Vyšehradského tunelu a začátek zániku starého Podskalí“
Z historie dávné minulosti až po současnost
Obchod s dřevem kvetl v Podskalí od nepaměti. V roce 1088 zavedl kníže první český král Vratislav II. clo zvané Výton a část poplatků z tohoto cla nařídil odvádět jím založené vyšehradské kapitule. Toto nařízení se v dalších dobách měnilo, ale bylo to plavectví a dřevný obchod, který později dal Podskalí zvláštní ráz i význam a učinily z něj velmoc, která po několik století ovládala dřevným trhem rodící se hlavní město českého království.
Celý příspěvek „Z historie dávné minulosti až po současnost“
Jaro v Podskalí
Na jižním okraji dnešního Karlova náměstí (původně Dobytčího trhu) a kolem kostela a kláštera Na Slovanech (v Emauzích), se konala každé velikonoční pondělí slavná pouť.
Podskalské jesle
Vánoční čas má dva hlavní symboly: betlém a stromeček. Děti v 19. století měly však ještě něco navíc. Říkalo se tomu JESLE . Byl to betlém a zároveň představení loutkového divadla.
Historie Vltavanského kroje
Je to zvláštní, ale nesporné. Slavnostní oblečení vltavanských členů vznikalo pod výrazným vlivem vzdálených krajů Evropy, jmenovitě Francie. V lednu 1872, půl roku po ustavení spolku, členové Vltavanu v Praze přijali návrh na svůj kroj, který v podstatě vychází z kroje námořníků francouzského obchodního loďstva 18. století. Proč? To dochované zápisy správního výboru přesně neříkají, pouze stručně konstatují barevnost jednotlivých částí ústroje. Můžeme se jen domnívat, že důvodem byla mimo jiné jeho bílá a červená barva vyjadřující národnostní boj proti černo-žluté rakouské monarchii. Také se traduje, že rudá šerpa byla holdem pařížským komunardům z jara 1871. Podobné slavnostní oblečení v rozhodující míře přijaly také vltavanské spolky mimopražské.
Znala Božena Němcová Podskalí?
Domnívám se, že příliš ne. Žila u nás jen necelý rok, od října 1854. Byl to pro ni čas plný událostí. Usilovné literární práce. Posledního citového vzplanutí. Rok značné hmotné bídy, z níž ji nevysvobodilo ani dopsání a sešitové vydání díla Babička. Němcová se z Ječné ulice čp. 516 přistěhovala pod Emauzský klášter, do tehdejší ulice Pod Emauzy čp. 1378, což je dnešní Vyšehradská 45. Byla to novostavba dostavěná v r. 1853 po parcelaci Emauzské zahrady.
Keltové na Slupi, aneb „O našich sousedech“
V květnu 2009 obdržel náš vltavanský spolek pozvání z Muzea hl. m. Prahy na vernisáž výstavy „Cesta do hlubin města“. Delegace v krojích se sešla před vchodem do muzea, kde byla osobně a velmi mile přivítána paní ředitelkou muzea dr. Strnadovou. Postavili nás do první řady návštěvníků, kteří postupně zaplňovali vstupní prostory pod hlavním schodištěm. Hned jsme se stali centrem pozornosti. Začaly cvakat spouště, blikaly blesky fotoaparátů, rodiče přistrkovali své děti s prosbou „Můžeme si je s vámi vyfotit?“ Inu, kouzlo starodávných pestrobarevných krojů, hlavně těch pánských lakovaných černých klobouků s modrou stuhou… Viděli a slyšeli jsme vše, co se začalo dít, výborně. I našeho čestného člena pana primátora Béma, který ve svém projevu zdůraznil, jak je potěšen, že mezi těch 12 nej… objevů pražské archeologie patří i lokality Zličín a Liboc v jeho domovské Praze 6. To jsme ještě nevěděli, jaké překvapení čeká nás.
Celý příspěvek „Keltové na Slupi, aneb „O našich sousedech““
